Last minute dovolená Indie
Všechny zájezdy Indie
Zajímavosti
Nanda Devi - Národní park na celkové ploše 630 čtverečních kilometrů je blízko druhé nejvyšší hory Devi Peak(7816 metrů). Dokud se zdejší kraj nestal v 50. letech rájem horolezců, byl téměř nedotčený. Když do něj počátkem třicátých let poprvé vstoupil britský horolezec Eric Shipton, pozoroval velká stáda kozorožců bharalů a goralů. Jejich stavy však od té doby poklesly. Dále se zde setkáme s jelenem mošu, serau a při troše štěstí i se sněžným levhartem.
Manas - Z malého chráněného území se Manas Sanctuary s tygří rezervací v průběhu let vyvinul v rezervaci o ploše více než 2800 čtverečních kilometrů, přičemž jen její jádro zaujímá plochu přesně 400 kilometrů. Na indické straně převládají mýtiny a smíšené listnaté lesy. Stáda slonů čítají někdy až 2000 zvířat. Kromě toho se zde setkáme s tygry, nosorožci, divokým buvolem a mnoha druhy ptáků.
Kaziranga - Kaziranga byla prohlášena rezervací divoké zvěře již na počátku našeho století a v roce 1926 se stala chráněným územím divočiny. Od roku 1974 je tento kraj v severoindickém státě Ásám národním parkem. Park proslavili nosorožci, divocí buvoli a také bahenní jelínci. Dále zde žijí i tygři, divoká prasata, bezocasí gibboni - takzvaní hulocks, medojed, languři a nosorožci. Výhodným výchozím bodem k pozorování zvěře je Mihimukh.
Sundarbans - Tato rezervace o celkové ploše více než 2500 čtverečních kilometrů je na západě ohraničena řekou Hooghly a na východě Tetuliií. Téměř polovinu tohoto území tvoří jeho vlastní jádro a národní park. Ráz krajiny určují močály a mangrové lesy, ale najdeme tu i malé lesíky a menší říčky. V tomto chráněném území v Západním Bengálsku žije největší tygří populace subkontinentu. V polovině osmdesátých let žilo na této ploše, jež odpovídá zhruba státu Bangladéš, asi 400 tygrů.
Památky
Tádžmahal (nedaleko Ágry), Zlatý chrám (Amritsar), Parlament, Palác větrů (Džajpur), památník císařovny Viktorie (Kalkata), nádraží Victoria (Bombaj), chrám Lingaradža, chrám Mínaksí (nedaleko Bengalúru).
Informace, rady a doporučení
Staré koloniální přísloví praví: ?jestli to můžeš vařit nebo loupat, můžeš to jíst, jinak na to zapomeň?. Zelenina a ovoce by se měly oprat čistou vodou, anebo oloupat. Je třeba dát pozor na zmrzlinu prodávanou na ulici, protože už mohla být rozteklá a znovu zmražená. V Indii často vypadává proud?Ústřicím a mušlím je lepší se vyhnout, mnohdy i mletému masu. Pokud restaurace vypadá čistě a personál také, je větší pravděpodobnost, že jídlo je nezávadné.
Pravidlo č.1 je dávat si pozor na vodu a zvlášť led. Známé značky balené vody a limonády jsou zpravidla bezpečné, ačkoli jsou místa, kde se lahve mohou doplňovat vodou z vodovodu. Doporučuje se používat jen zřetelně zaplombované láhve. Opatrnost je na místě v případě ovocných šťáv ? mohla být přidána voda. Při pití whisky je dobré dát pozor na led a přesvědčit se, že byl připraven z převařené vody. V horku není vhodné pít podchlazené nápoje, které bývají příčinou průjmu. Mléko nemusí být pasterizované. Nejlepší a nejspolehlivější je pít čaj a kávu. Indický čaj má světovou pověst, i když v Indii se často podává s mlékem, zvyk po Angličanech. Vyplatí se objednat si čaj v konvici a na podnosu (tray tea), což připomíná náš způsob pití čaje. Jinak čaj je vždy vhodným dárkem domů, mimo jiné i cenově. Všeobecně je možno říci, že jídlo a normální pití jsou v Indii velmi
laciné, ať v obchodě, či v restauraci. Alkohol je v Indii poměrně drahý, whisky je lehce dostupná jen z domácí provenience. Pravá skotská je neúměrně drahá, ale Indy zbožňovaná.
Večer je vhodné se napít piva, v Indii je řada poměrně kvalitních značek.
Lékařská péče je celkově na nízké úrovni a nemocnice odpovídající evropskému standardu lze nalézt jen v největších městech. V této věci lze doporučit v případě potřeby zavolat českou ambasádu nebo honorární konzulát a požádat o radu, alternativně se obrátit na hotel v blízkosti. Obecně lze říci, že soukromí lékaři poskytují lepší péči než zařízení státní. Jako nezbytné je třeba jednoznačně doporučit uzavření cestovního pojištění na celou dobu pobytu v Indii.
V Indii neexistují klasické telefonní budky, ale telefon je vždy obsluhován. Jako takový je dostupný prakticky všude, nejčastěji v obchodech nebo restauracích. Telefon je označen černým nápisem na žlutém podkladě, STD pro meziměstské a ISD pro mezinárodní hovory. Přímý mezistátní hovor stojí cca 100 rupií za minutu. Při volání do ČR se napřed vytočí přístupový kod z Indie 00, dále kod volané země (ČR 420), městský uzlový kod a účastnické číslo. Při telefonování z hotelu je třeba počítat poměrně s velkými poplatky. Volání z mobilu je bezproblémové.
Sazby za fax (z pošty nebo hotelu) činí cca 100 rupií do Evropy za stránku, v rámci Indie 15 rupií. Některé místa telefonu STD/ISD jsou vybavena faxovým přístrojem, ale poplatek za použití je vyšší až o 30% oproti státní síti.
Důležitá místní čísla: policie 102, záchranná služba 100, hasiči 101.
Turisté jsou v Indii přijímáni s respektem a přátelsky. Už proto se vyplatí a je na místě respektovat místní zvyklosti a přistupovat s racionální citlivostí i k některým těžkostem při cestování. Indie je přece zajímavá tím, že je jiná a život zde lidem plyne jinak než v Evropě. Pomáhá přirozená zvídavost a zájem o zemi, její tradice a dění. Navázání komunikace je zde rychlejší než ve vyspělých státech, protože lidé zde nejsou tak stresovaní úspěchem a sami sebou.
Náboženská etiketa - zvláštní respekt je třeba věnovat chrámům a místům bohoslužeb a uctívání. Citlivou záležitostí je oblečení i chování, krátké kalhoty a rukávy nebývají mnohdy vhodné. Preferuje se klid a neupozorňování na sebe hlasitou konverzací. Ve většině chrámů je nutné si sundat boty. Nedotýkejte se výzdoby a sošek. V mešitách se žádá, zvláště u žen, pokrývka hlavy. Při odložení bot není vhodné podpatky nasměrovat k božstvu, což by mohlo působit urážlivě. Přísnější etiketa platí u muslimských a budhistických chrámů. V prvním případě se jedná zvláště o ženy, kterým bývá vstup v řadě případů zakázán (i mužům) a které by měly být vhodně zahaleny. V budhistických chrámech jsou nohy považovány za nedůstojné a za nejnižší část těla, proto je zakázáno jimi mířit nejen k božstvu ale i k druhým lidem. Cizinci by se také neměli dotýkat hlavy místních lidí, pokud to nevědomky uděláte, měli byste se okamžitě omluvit.
Etiketa při fotografování a filmování ? při fotografování lidí je vhodné se jich napřed zeptat, při pohřbu, náboženském obřadu a koupání se to považuje za neslušné. Také používání blesku uvnitř chrámů bývá zakázáno. Pokud se jedná o významnější památku, většinou se platí za možnost použití fotoaparátu nebo kamery, a to v relaci zhruba 25 Rs za aparát a 50 Rs za kameru. Indie je demokratická země, ale v zemi by se neměly fotografovat vojenské a strategické objekty. Indie má komplikované vztahy s Pákistánem a je rivalem Číny v oblasti, takže i mosty, letiště, hraniční přechody apod. je lépe vynechat při fotografování.
Etiketa při jídle a společenské chování ? mnoho Indů, zvlášť ze středních tříd ve městech, si osvojilo západní způsoby chování. Také zvyklosti Angličanů zde zapustily poměrně hluboké kořeny. Na vesnici tomu však je jinak. Nedotýkejte se tam jídla nebo jídelních souprav a pomůcek, které používají místní lidé. Při setkání používejte vždy pravou ruku, ať už se jedná o jídlo nebo peníze. Pokud jste pozváni do rodiny na jídlo, sundejte si boty pokud váš hostitel tak také učiní a umyjte si před jídlem ruce. Nikdy nechoďte do kuchyně, ani by vám nemusela být sympatická. Kuchyně bývají dost zakouřené od ohně, oheň není jen racionální prostředek pro ohřev jídla, působí emocionálně a je uctíván a i proto přechod na plyn a elektřinu je pomalý nehledě na ekonomickou stránku věci.
Nudismus je zcela vyloučen a koupání i na odlehlých místech např. ?topless? je nepřípustné. Indické ženy i při koupání používají většinou sárí.
Zdravý rozum a přiměřená obezřetnost jsou nejlepší obranou proti nepříjemným událostem. Úvodem je třeba říci, že Indie je bezpečná země i pro samotně cestující turisty. Vyskytují se však místa, kde se mohou vyskytnout problémy. V posledních letech došlo k několika případům zmizení cizinců včetně vražd v údolí Kullu v Himachal Pradeshi. Tato oblast je střediskem výroby charas (marihuany) a místní drogová mafie je v podezření z účasti na událostech. Vyvarujte se proto samostatného treku a buďte opatrní v případě, že místní obyvatelé vám nabídnou čaj apod. a vždy se řádně registrujte ať v hotelu či kempu. Také všichni sadhus (asketové, svatí muži) nemusí vždy být tím, za co se vydávají. Ženy by měly být opatrnější v Goi a v Radžastánu a nechodit osamoceně na pláž v noci. Radžastán je muslimský stát a ženy by zde měly nosit střídmější oblečení, mít zahalené paže a nohy a vystříhat se těsnějším oblekům. Přední část autobusu bývá neoficiálně vyhrazena pro rodiny a ženy bez doprovodu. Obecně platí, že žena bez doprovodu je středem větší pozornosti a její cestování v oblastech, které nejsou turisticky zavedené, je netypické a spíše neobvyklé.
Jako dnes všude na světě, někde více a jinde méně, i v Indii se krade. Nejdůležitější cennosti, pas, letenku a peníze, není absolutně vhodné nechávat na hotelu, ale uložit je do hotelového sejfu. Pas je lepší však mít vždy u sebe. Při noční cestě vlakem se doporučuje zamknout zavazadlo na zámek. Zloději se vyskytují především ve vlacích, kterými často cestují turisté např. v expresu z Delhi do Agry, Jaipuru, Varanasi atd. Někdy se může odehrát i tzv. drogová epizoda, kdy cestovateli se nabídne čaj s drogou a při probuzení je zavazadlo pryč.
Existuje hodně způsobů jak cizince okrást. Snad ten nejotřesnější se několikrát odehrál v Agře, a to lehkou otravou jídla a pak následným nákladným léčením. Ve vlaku falešný průvodčí může ?zkontrolovat? jízdenku a vrátit již použitou a vystavit turistu pokutování kontrolorem.
Pozn.: MZV ČR důrazně žádá občany ČR na soukromé cestě, aby se vyvarovali jakýchkoli cest do Kašmírského údolí. Každoročně zde dochází k případům postřelení a dokonce i zastřelení cizích turistů a mnoha dalším nebezpečným situacím, z nichž nejčastěji se jedná o zadržování jako rukojmí. Jedinou stabilní oblastí v Kašmíru je oblast kolem Ladakhu (Leh).
